Střípky ze života polistopadového starosty Junáka, celoživotního skauta, účastníka povstání proti oběma totalitám, politického vězně, čističe bazénů, překladatele a publicisty, který nikdy nedal dopustit na Morseovu abecedu.

1923–1937 | „A to v Lipsku, kde byl můj otec konzulem. V každý třídě jsem byl takový zvláštní zvíře. Protože kdo tenkrát byl ve Francii..? A kdo tenkrát byl v Německu..? Ale v české škole jsem byl na chvostě – byť bez vlastní viny. Byl jsem špatný žák až…

1923–1937 | „To byl v době svého největšího vzepětí. Jel jako dráha, dařilo se mu. Vycházely mu knížky a časopis, který vedl, vyzdvihl na neuvěřitelný náklad čtvrt miliónu. A jeho oddíl úžasně fungoval, byl slavný. Později Foglar skauting rozředil a…

1938–1945 | „A on si ji dělal svým způsobem, který lidi okouzloval, který nás okouzloval a najednou nám nestačil. Místo abychom se s ním hádali, tak jsme si založili vlastní oddíl. A myslím, že taky nebyl špatnej. Dohoda zněla, že dorost KČT se bude…

1938–1945 | „Hlavně jsme chtěli říct sami sobě, že si to od těch Němců nenecháme líbit, že nám rozpustili skauting. Za druhé, když jsme začali rozum brát, tak nám šlo o to zachovat povědomí První republiky. A potom hlavně těm, já nevím kolika, tisícům…

1938–1945 | „Ostatní zvedli ruku k árijskému pozdravu. Naši vedoucí z KČT, zřejmě ne dosti uvědomělí, ale nějak zaváhali. A protože celý dvacetistup se řídil podle svých velitelů, nezdravili jsme ani my. Nedá se říci, že to byl úmysl, na to by si tenkrát…

1938–1945 | „Nesměli jsme mluvit, nesměli jsme se ani hnout celé hodiny. Ale trošku zvednout ukazovaček se dalo, ten bdělým dozorcům unikl. Jeden prst = tečka, dva zvednuté prsty = čárka. Domluvili jsme se morseovkou, a pak jsme při výslechu odpovídali…

1948–1949 | „Generál Kutlvašr, který byl vězněn na Pankráci, měl být vysvobozen a měl se postavit do čela ozbrojeného povstání. Když se na to člověk dívá z dnešního pohledu, představy těch hlavních organizátorů byly asi dost divoké. Čekali nějakou pomoc…

1948–1949 | „Nebyli jsme domluvení co říkat. Ale byla možnost se před výslechem domlouvat pomocí morseovky. Klepáním. Víte, jak se to dělá? Dva údery rychle za sebou je čárka, tečka je normálně jeden. Jde to velice dobře a rychle. Všechno se to pak…

1949–1960 | „Věci, který ostatní lidi strašně nervovaly a ničily, tak pro nás skauty byly běžný. Tak co, vyspat se na zemi? Vo co jde, že jo... Umět se zařídit? To zcela určitě. Na Jáchymově jsme okamžitě založili skautský oddíl, respektive roverský kmen…

1949–1960 | „Voda v dolech byla samozřejmě radioaktivní a byl zákaz ji pít. Mimo to v ní byly bakterie, ale i proti radioaktivitě se bojovalo tak, že se voda převařovala! Vařila se z ní melta. Pořádná blbost, co? Skutečnost za dráty je zřejmě tak…

1960–1989 | „Představte si krásný park, sluníčko svítilo, nejdříve zpívali ptáci, pak technici zkoušeli rozhlasové zařízení a zpíval Suchý – tenkrát akorát začínal Semafor, no a já jsem si jenom chodil v takových vysokých rybářských botech, v ruce síťku…

1960–1989 | „Když mě propustili a jel jsem k našim domů, čekal jsem na konečné tramvaje na autobus a měl jsem strašně zvláštní pocit. Kolem jezdila auta, svítila světla a já si připadal jak na divadle nebo v nějakém jiném světě. Představte si, že tak,…

1989–2017 | „Pak mě naneštěstí zvolili starostou Junáka. Zase jsem podlehl! Přiměla mě k tomu zhrzená hrdost, a to je nejhorší rádce. Já jsem z mladické nerozvážnosti kejvnul. Není snad nic horšího než ctižádostivý senior. I když chápu, je asi zvláštní,…

1989–2017 | „A tak na truc jo a jo! Ať to byl rok 1939, 1940 nebo rok 1948, vždy jsem se zatvrdil, protože mi to někdo zakazoval. V roce 1970 to samé. Žít v normálním prostředí, asi bych vesele skautovat, než by mne to přestalo bavit a nikdy bych…